Scénář
O veselých ovečkách
(Honza s Filipem sedí na zábradlí a někoho netrpělivě vyhlížejí)
Honza: Hele, támhle je! (oba se podívají na Jakuba, jak k nim nervózně přichází)
Filip: Proč jde sakra tak pomalu?! (mávne na Kubu, aby přidal)
Kuba: Vždyť už jdu! (k Honzovi a Filipovi doběhne. Filip seskočí ze zábradlí, vytáhne z kapsy igeliťák s jakýmisi bobulemi a zamává jím Kubovi před očima)
Filip: A teď odměna. (Kuba přikývne, vytáhne peněženku a z ní bankovku a podá ji Filipovi. Filip se usměje a dá Kubovi igeliťák. Ten ho rychle schová do kapsy)
Honza: (seskočí ze zábradlí) Dej si pozor na ty účinky.
Kuba: Jasně, neměj strach.
Filip: Tak oba máme, co jsme chtěli – jdeme domů, ne?
Kuba: Jo, tak zejtra ve škole.
Filip: Čau.
Honza: Měj se. (oba dva odejdou. Kuba vytáhne jedno semínko a začne si ho prohlížet. Z domu za ním vyjde paní Utřelá)
Utřelá: Kubíku, tebe už jsem neviděla, to je let!
Kuba: Dobrý den (schovává marihuanu za zády)
Utřelá: A copak tady vůbec děláš, Kubíku? Vy tu bydlíte?
Kuba: Ne, já byl za kamarádem (podívá se na hodinky) Ale už budu muset jít. Tak nashle!
Utřelá: Jo jo, měj se hezky, Kubíku. (Kuba dojde až na roh ulice, ohlédne se a dá se do běhu. Zastaví až doma. Vejde na zahradu, kde stojí Lenka. Kuba sotva popadá dech)
Lenka: Tak co, máš?
Kuba: (není schopný cokoliv říct, tak jen vytáhne sáček s marihuanou. Lenka se usměje a uznale zatleská. Kuba si vysype obsah sáčku do dlaně) Kam to zasadíme?
Lenka: Nad tím jsem ještě nepřemýšlela…
Adam: (stojí ve dveřích s konví v ruce) Čau Kubo. (Lenka i Jakub se otočí)
Kuba: Hele, bráchanec! Adame! Co tu děláš?
Lenka: Před chvílí přijeli. Akorát, aby nám pomohl.
Kuba: Pomohl? S čím?
Adam: Máme jít sousedům zalít kytky.
Kuba: Aha, tak to jo… (zamyslí se) Počkej, k sousedům? Tam by se dalo… (otevře dlaň, kde má semínka marihuany)
Lenka: No jo! Kubo, jsi génius!
Adam: Co se děje?
Kuba: Tys mu o tom ještě neřekla? (Lenka zavrtí hlavou) No,… Jednoduše řečeno, my jsme se s Lenkou rozhodli, že si zasadíme semínka trávy.
Adam: Trávy? Na co? Vždyť je jí tady kolem dost, ne?
Kuba: No, myslím, že teď máme na mysli každej jinou trávu…
Adam: Aha… Tak to jo. A kde ji chceš vzít?
Kuba: To už je zařízený. (ukáže mu semínka)
Adam: No ty vole. Kam to chcete zasadit?
Lenka: To teď právě řešíme. A Kubu napadlo, že bychom mohli u sousedů…
Adam: (bouchne Kubu do zad) To je výbornej nápad! Jdem na to!
(Jakub, Lenka a Adam odemknou vrata u sousedů a vejdou na zahradu)
Kuba: Všechny kytky?
Lenka: Jo, všechny.
Kuba: No to bude makačka…
Adam: Tak snad už by to mělo bejt všechno..
Kuba: No hurá…
Adam: Tak jdem na trávu, ne?
Kuba: (unaveně) Jo (lehne si na zem)
Lenka: (pomůže mu vstát) Jinou trávu, Kubíku.
Kuba: Vždyť už jdu… (dojdou až k záhonu, Kuba vytáhne igeliťák a položí ho vedle sebe) A čím to jako vyhrabem?
Lenka: Na to jsme nějak…
Adam: …zapomněli.
Kuba: No tak budem muset improvizovat. (vezme klacík, který se válí vedle, a začne hrabat. Adam a Lenka se k němu přidají. Chvíli hrabou a když je v zemi malá díra, Kuba odhodí klacík a vysype si do ruky semínka) Já bych řekl, že už to stačí.
Adam: Hele já bych to ještě trochu…
Kuba: Nemáme čas! (naskládá semínka do země a zahrabe je) A je to.
Lenka: Tak fajn. Teď si počkáme, co se bude dít…
Adam: Jak dlouho to vlastně roste?
Kuba: No, je duben… Takže tak v září bych to sklidil…
Adam: Fajn, tak to zase přijedu na návštěvu… Musíš mi zavolat. (usměje se. Všichni se zvednou, Kuba ještě nohou trochu poupraví hlínu a odcházejí)
(Kuba leží na posteli a čte si)
Lenka: (podívá se z okna) Hele, sousedka se vrátila z dovolený. Snad si tý „kytičky navíc“ nevšimne…
Kuba: V klidu. Ta by si nevšimla ani kdybychom jí přes celou zahradu vysázeli palmy…
Lenka: Víš, že chová ovce?
Kuba: Fakt? Já si jich nikdy nevšiml.
Lenka: Támhle jsou, zavřený v chlívku.
Kuba: Hm.
(v září)
Máma: Kubo! (Kuba přiběhne) Skočíte s Lenkou do obchodu pro hrubou mouku, že jo? Zrovna mi došla.
Kuba: Jasně mami. (máma dá Kubovi peníze a pohladí ho po hlavě) Lenko! Jde se nakupovat!
Lenka: Už běžím!
(vyjdou na ulici a prochází kolem sousedky domu, kde zasadili marihuanu. Ovce jsou venku a pohybují se až moc blízko jejich „kytičky“)
Kuba: Hele! Ty ovce jsou nějak… moc blízko, nemyslíš?
Lenka: Vždyť oni… oni žerou naší marihuanu!
Kuba: No to jsme… v hajzlu. Ale teď s tím nic nenaděláme, sousedka je určitě doma…
Lenka: No to je fakt… Nějak to dopadne, no… (jdou dál)
(Kuba a Lenka se vrací domů s nákupem a před domem vidí sousedku, jak se baví s jejich mámou)
Sousedka: Já tomu fakt nerozumím. Vždyť se na ně podívej… Co se jim mohlo stát?
Kuba: (potichu) Nevíš komu?
Lenka: (potichu) Nevím.
Máma: No to je hrůza. (přejde k plotu, za kterým leží ovce a vydávají zvuky jako když se smějí)
Lenka: Aha, tak vím komu.
Kuba: Sakra… myslíš, že tu trávu sežraly?
Lenka: Jo, jsem si tím skoro jistá.
Kuba: Jak dlouho to bude trvat?
Lenka: Chvíli. I když, nevím jak to působí u ovcí…
Kuba: To je pravda. Může to u nich trvat třeba tejden…
Lenka: To ne. Ale může to trvat o něco dýl.
Kuba: Ach jo. Jsem se tak těšil a nějaký pitomý ovce nám to sežerou!
Lenka: Hlavně se nerozbreč (úsměv) Hele už půjdem, a dělej, že o ničem nevíš!
Kuba: Jo, jasně. Dělat blbýho.
Lenka: (potichu) To ti půjde.
(přijdou před dům)
Kuba: Ahoj mami, tady máš tu mouku.
Máma: Děkuju, Kubíku. A mimochodem, nevíte někdo z vás, co se mohlo stát těm ovečkám?
Kuba: Co je s nima?
Máma: Podívej (ukáže na tlemící se ovce)
Kuba a Lenka: Ne, nevíme.
Sousedka: To jsou věci, co se dneska může stát… (odchází domů, máma taky)
Kuba: (podívá se na ovce) No, to je teda síla.
Lenka: (odtáhne ho od plotu) no tak, jdem domu, o ničem přece nevíme. (jdou domů)
(záběr zblízka na jednu z vysmátých oveček)