Dívčí válka

(Pohřeb. Kolem mrtvoly stojí několik žen.)

Hoďka: (šeptá Častavě) Tak jsem slyšela, že prej Libuše odešla do návi a bude mít pohřeb…

(Vlasta přijde domů, její manžel se cpe bagetou a čte noviny)

Manžel: Kdes byla? Sám jsem musel vyndat bagetu z ledničky! (Vlasta chce něco říct, ale manžel pokračuje) Pořád se někde couráš! (Vlasta se rozbrečí a odejde do ložnice. Sedne na postel a brečí.)

(Dole pod domem se začnou sbíhat dívky. Vlasta vyleze na balkon)

Vlasta: Nenecháme se zneužívat muži! Nenecháme si vyžírat ledničky!

Dav: Správně!!! Budeš naše vůdkyně v bojích proti těm (odmlka pro najití správného výrazu) sarančatům!

Vlasta: Tak zítra v deset před kadeřnictvím!

Šárka: To nestíhám! Mám pedikúru!

Vlasta: Podřídíš se většině!

(v hospodě)

Ctirad: To už jste slyšeli, že ženský si vytvořily armádu aby nás zničily? (výbuch smíchu po celé hospodě)

Otakar: To si děláš srandu, Ctirade? Místo toho, aby stály u plotny, ženou se do armády! (další výbuch smíchu)

Přemysl: (teploušsky) Hoši, já bych se tak nesmál… Sice nemám ženu, ale dívky od vidění znám… A měl jsem vidění… Zdálo se mi o jedné krvavé noci, kdy jste vy všichni leželi na zemi… mrtví… A přijela blonďatá motorkářka a… z vaší krve měla nápoj…. V záři požáru jsem viděl tu dívku… V jedné ruce měla meč a v druhé půllitr s vaší krví!

(Mezitím na Děvkýně. Několik žen se mačká u zrcadla a malují se.)

Šárka: Hele holky, neviděly jste někde mojí řasenku?

(Vlasta v obýváku chystá kabelky. Pak zapíská na píšťalku)

Vlasta: Holky! Jste připravený? (všechny dívky vyletí z koupelny a běží do obýváku. Tam si rozeberou kabelky. Jedna z nich kabelku otevře, vyndá cihlu, spokojeně se usměje, zakývá hlavou a uklidí cihlu zpátky)

(dívky přivazují Šárku k lampě)

Šárka: Víte určitě, že to vyjde?

(chlapi se vrací z hospody. Všichni se trochu motají. Ctirad je vepředu. Vtom spatří kvílející Šárku a jde směrem k ní.)

Šárka: Pomož mi, ty můj koloušku… (Ctirad vytáhne kondomy a tázavě se na ni podívá) Taky mám. (jde ji odvázat) A zapískej na mou píšťalku. (Ctirad se podívá a píšťalku nevidí) Hledej, šmudlo, hledej. (Ctirad zaloví v obrovském výstřihu, vytáhne píšťalku a odevšad vyběhnou dívky.)

(všichni muži leží mrtví na zemi, jenom Ctirad klečí na kolenou a prosí Šárku o život)

Ctirad: Prosím, Šárko, nezabíjej mě. Vždyť jsme si ani neužili!

Vlasta: (probodne Ctirada a odejde)